Klára Hořínková: Rozhovor o živote na anglickom vidieku a práci domestic couple

Ahojky Ellie, konečně je po Novém roce, všechno se ustaluje, já jsem zpět v Anglii a jdu ti odpovědět na všechny tvé otázky. Jak jinak než s deštěm za okny, sedící před krásně plápolajícím krbem a s hrnkem čaje v ruce. 

Ako dlho už žiješ v Anglicku? 

V Anglii žiju s pár přestávkami už 5 a půl roku. Doteď nemůžu uvěřit, že je to už tak dlouho! Původně jsme sem totiž přijeli jen na rok - zlepšit si angličtinu, získat nějaké zkušenosti a vydělat peníze. Ani jsme tehdy netušili, že se do Anglie bezhlavě zamilujeme a zůstaneme několik let.


Ako ste sa dostali k svojej súčasnej práci live-in couple? 

Nebavilo mě magisterské studium, tak jsem se během zimního semestru a zkouškového začala dívat po nějaké práci v Anglii. Napsala jsem na facebookové skupiny Čechů a Slováků žijících v Anglii / Londýně, kde jsem se ptala na možnosti práce pro páry, na ubytování a na to, co vše je potřeba zařídit, aby člověk mohl ve Spojeném království pracovat.


Měla jsem veliké štěstí, protože mě skrz tyhle příspěvky kontaktovala jedna Slovenka žijící v Anglii, která má agenturu zaměřenou na nabírání lidí pro pozice private domestic staff. Nabízela práci i pro páry, ptala se na mou představu a podmínky práce a po pár měsících se mi ozvala s tím, že pro nás má perfektní rodinu. Já bych dělala pozici chůva/uklízečka a přítel zahradníka. 

Obrovským plusem bylo to, že rodina bydlí napůl cesty mezi mořem a Londýnem a má koně! K dispozici bychom měli ubytování, vlastní auto a plat taky nebyl na české poměry špatný. Nabídka se nám hodně líbila, tak jsme si zavolali další den s rodinou a okamžitě jsme si s nimi sedli! Pak už šlo vše jako po másle a týden na to jsme letěli směr Anglie. 


Počula si o takomto zamestnaní už predtým?

Vůbec jsem netušila, že něco takového existuje a hlavně na jaké úrovni. Měla jsem dobré povědomí o tom, že lidé pracují jako au-pair couple, jelikož jsem sama během mého „gap year“ odjela dělat na rok au-pair, ale že funguje něco jako domestic couple nebo private domestic staff jako oficiální (a často dobře placené) zaměstnání jsem vůbec netušila! 

Do tohohle světa jsme začali pronikat až poté, co jsme na téhle pozici začali pracovat. Domestic couple je vlastně taková vylepšená a oficiální verze au-pair couple. Rodina poskytuje ubytování, ve většině případů i auto a k tomu máš všechny výhody práce na plný úvazek - fixní pracovní dobu a plat jako řádný zaměstnanec i s odvody daní a NIN. 

Rodina, u ktorej pracuješ: prezradíš nám niečo o nich? 

Je to typická britská rodina z vyšší střední třídy. Mamka je takzvaně „full-time mum“ , která poctivě jezdí na všechny sportovní zápasy svých tří dětí, chodí nakupovat výhradně do Waitrose a má na starost chod domácnosti. Myslím to samozřejmě s nadsázkou! :) 

Taťka pracoval v bankovnictví a zabezpečoval rodinu finančně. Teď je už v předčasném důchodu a naplno si užívá všechno, co za svůj život vybudoval. Jezdí na koních, chodí s kamarády každý týden na golf, občas zajde na shooting, nebo jede s manželkou kulturou do Londýna.  

Děti chodily na soukromé internátní školy, které všechny vypadaly jako menší verze Bradavic, každý dělá alespoň 2 sporty a formovat umí své postoje a názory lépe, než ti nejlepší čeští řečníci. Člověk tady opravdu začne porovnávat kvalitu českého a anglického školství a sebevědomí s jakým Angličané prezentují své postoje a dovednosti. 

Bydlí na venkově v baráčku s krásnou zahradou a stájemi, kde mají 2 nádherné koně. Jako správní Angličané mají samosebou pejsky a jsou vždy plně vybaveni na procházky po Anglickém venkově (vysoké gumáky Hunters, zelený kabát a flat hat nikdy nesmí chybět). 


Popíšeš nám, kde bývate? 

Bydlíme v čtyřpokojové chaloupce se zahrádkou (na obrázku výše) na pozemku rodiny a je to pro mě ten nejkrásnější domeček na světě. Terásku s grilem máme orientovanou na jih, takže nám tam krásně celý den svítí sluníčko. V zimě si můžeme rozdělat oheň v krbu a užívat si s čajem a knihou v ruce (a někdy u Netflixu) všechny ty propršené večery.  

Jak už jsem se zmínila, tak bydlíme na Anglickém venkově a to konkrétně v oblasti Surrey Hills, takže tady máme nespočet možností, kam zajít na procházku nebo zajet na výlet a zároveň tady máme božský klid. Pokud se zaposloucháte, neslyšíte nic jiného než zpěv ptáků a šumění větru. Je to jako balzám na duši. 

A čo konkrétne je vaša náplň práce? 

Hodně se to za těch 5 let změnilo. Začínala jsem vyloženě jako uklízečka/nanny. Znamenalo to kompletní péči o barák, ať je vždycky pěkně čistý, pejsci vyvenčení a pokud bylo potřeba, tak zajet pro děti do škol, nebo občas pohlídat děti, když jeli rodiče na párty, nebo na noc do Londýna.



Teď je má práce hodně rozmanitá. Nemám to přesně specifikováno, ale řekla bych, že už to spíše odpovídá popisu práce house manager. S partnerem máme na starosti kompletně péči o oba sportovní koně, takže to znamená i 3-4x týdně ježdění, aby byli pořád v dobré kondici. Staráme se o zásobování stájí, jsme zde při každém příjezdu kováře, koňského chiropraktika, nebo třeba řešíme zranění a následnou péči o koně s veterináři a dalšími profesionály. 

Jakmile je o koně dobře postaráno, tak zabezpečuji to, aby bylo v baráčku uklizeno a všechno šlapalo tak, jak má. Krom toho jednáme s contractory, kteří tady chodí dělat nejrůznější opravy na baráku, jako třeba instalovat solární panely, opravit koupelnu, elektřinu a další podobné věci. Mimo to se staráme i o pejsky a hlídáme barák, pokud zrovna rodina jede na dovolenou, pomáháme s přípravou domu na nejrůznější párty, nebo třeba občas odvezeme děti či rodiče na golf/párty/nádraží. 


Přítel má na starost přesně to samé, co já, akorát se místo baráčku soustředí na zahradu a menší opravy, které jsou potřeba na zahradě, nebo v domě udělat.
Těžko se to popisuje, protože to je neskutečně rozmanitá práce a hlavní náplní je být po ruce rodince a pomoci jim s tím, co je zrovna zapotřebí.


Aké máte vzťahy s rodinou, pre ktorú pracujete? Ako vás berú napríklad ich deti?

Se všemi vycházíme úplně skvěle! Šli jsme do neformální rodiny (jsou totiž nabídky prací i pro formální rodiny, kde vyžadují oslovení správným titulem a nošení pracovních úborů - něco jako v seriálu Panství Downton). Sami rodiče dávali důraz na to, že obě strany musí cítit, že je to to pravé. Už z hovoru ale bylo jasné, že to bude fungovat dobře a naštěstí se to od té doby nezměnilo. 

Za tu dobu, co pro ně pracujeme (celkem to s touto rodinou budou už 3 roky), jsme si s nimi vybudovali přátelský vztah, poznali jejich širokou rodinu a teď už je opravdu bereme jako naši druhou rodinu a vždy si rádi přijdeme pro radu a vyslechneme jejich názor. Jsou to neskutečně inspirativní lidi a ty konerzace vždycky stojí za to! 


Děti mají 22, 20 a 16 let, takže je bereme jako naše mladší sourozence. Chodíme spolu hrát kulečník, popichujeme se navzájem, s dcerou občas jezdím na vyjížďky, v létě spolu s rodinou občas grilujeme nebo blbneme v bazénu a teď, když dal taťka výpověď v práci, tak spolu i pravidelně jezdíme na vyjížďky.


Mala si vždy rada kone? Čo ťa na práci s nimi najviac napĺňa? 

Ano! Moje mamča dříve jezdila a dokonce jsme měli koně když jsem byla malá, takže jsem lásku ke koním nejspíš zdědila po ní. Hned, když byla příležitost, tak jsem se ve svých 12 letech začala učit jezdit a od té doby se nějakým způsobem kolem koní stále pohybuji a miluji je pořád stejně. Podle mého jsou úplně čistým ztvárněním elegance. 


Nejvíce mě naplňuje pocit klidu a pohody, který koně vyzařují a to, jak hluboký vztah si s člověkem dokáží vytvořit. Vyjet s koněm, kterému důvěřuješ, do přírody je úplně jiný druh relaxu a ne nadarmo se říká, že nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu.

Londýn verzus anglický vidiek (= venkov) - čo ti je bližšie a prečo? 

Jsem holka z vesnice, takže vždycky budu tíhnout více ke klidu venkova. Absolutně miluju Londýn, dokonce jsem si tam zkusila i několik měsíců žít a bylo to jedno z nejlepších období mého života. Vír velkoměsta, kulturní vyžití a pulzující energie Londýna (hlavně toho večerního) je něco, co mě nikdy nepřestane fascinovat, ale po nějaké době se mi začalo už stýskat po lesích, po zpěvu ptáků a po té volnosti, co venkov nabízí. 

Teď máme podle mě úplně tu nejlepší variantu, jakou si můžu představit. Užíváme si všech benefitů venkova a zároveň máme Londýn jen hodinku vlakem, takže si kdykoliv můžu s holkami zajít na drink, s přítelem do divadla, nebo si jen tak zajít prozkoumat úžasné Londýnské kavárničky. 

Akí sú ľudia na anglickom vidieku (= venkově)? Sú iní ako ľudia v meste? 

Na venkově žiju posledních 5 a půl roku, kdežto v Londýně jsem žila jen několik měsíců, takže to srovnání je hodně subjektivní. Podle toho, co zažívám bych ale řekla, že lidé jsou více otevření, přátelští, více se dávají do řeči (a obvzláště, když máte s sebou pejska!), žijí pomaleji a hodně komunitně!

Zrovna tento víkend jsem šla na procházku a dala jsem se do řeči hned se třemi různými lidmi. Většinou to jsou typické “small talky” s lidmi, kteří si zvelebovali své zahrádky, ale i tak to člověku dokáže úžasně zpříjemnit den! Ve městě mi přijde, že lidé hodně spěchají a nikdo moc nemá čas se zastavit a pobavit se o tom, co právě dělá na zahrádce, nebo jaké je počasí. Když už jsem nakousla i to, že žijí více komunitně, tak uvedu jeden příklad. Když jsem ještě pracovala pro předchozí rodinu, tak tam chodila mamča 1-2x týdně dobrovolničit do místního obchůdku. 

Lidi hodně dobře ví, že místní obchůdek, pošta a kavárna v jednom tady funguje jen díky tomu, že má 1 placeného zaměstnance a k němu 2-3 další dobrovolníky. Kdyby měli platit všechny, tak by museli hodně rychle zavřít, protože by prodělávali. Takhle jej ale mohou bez problému provozovat a zároveň z toho benefitují všichni - dojde ti ráno mléko? Potřebuješ rychle poslat dopis, nebo vyřídit nějaký formulář na poště? Chceš se stavit na procházce s pejsky na kafe, nebo s kamarádkou na brunch? Není problém, všechno to máš pár minut od baráku a nádherně to tady díky tomu funguje. 

Náš obchůdek je ještě specifický v tom, že je na oblíbené cyklistické trase. Hned vedle obchůdku je loučka s úvazem na koně, na druhé straně jezírko a vedle něj prolézačky, takže občas se tu setkají pejskaři, rodiny s dětmi, jezdci na koních a cyklisti, kteří sedí na u stolečků, užívají si sluníčka, dobré kafe, občas se na pár minut zakecají a pak zase pokračují dále. 

Krom dobrovolničini v obchůdku se ještě k tomu s manželem zapojovali do místní neziskové organizace. Jednou mě vzala s sebou a balily jsme ještě s ostatními dobrovolníky dárečky pro děti, které pochází z nízko příjmových rodin a bude to pro ně třeba jediný dáreček, který na vánoce dostanou. Byla to větší krabice, kde byly školní potřeby, nějaká dobrota a k tomu ještě nějaká milá hračka. Byla to pro mě skvělá zkušenost a odcházela jsem s opravdu dobrým pocitem. :)) 

Aké je tvoje najobľúbenejšie miesto v Anglicku?

Několikrát jsme se o tom už s přítelem bavili a oba jsme se shodli, že naše nejoblíbenější místo v Anglii je Bonners a jeho okolí. To je jméno baráčku, ve kterém bydlíme - nemáme tady čísla domů, ale jména, což mi přijde dokonalé! Probouzet se tady každé ráno, mít tu úžasnou přírodu na dosah ruky, koně pasoucí se na poli a slyšet kačky na jezeře je má představa ráje na zemi.


Jako mé druhé nejoblíbenější místo bych asi vybrala Old Harry Rocks, což jsou majestátní útesy nedaleko Bournemouth, a nebo pak Blenheim Palace s jeho překrásným parkem a ještě krásnějším sídlem a kde jsme už nachodili desítky kilometrů. Rozhodně doporučuji návštěvu! Já bych ale mohla vyjmenovat i 100 takových míst. Pokaždé, když jedeme na výlet najdu něco, co mě na daném místě uchvátí a kde bych nejraději jezdila znova a znova. 

S priateľom máte krásnu angličtinu - kedy si sa ju začala učiť a čo ti pomohlo sa v nej zdokonaliť? 

Děkuji moc za kompliment. Vždycky mi to udělá radost! My dva jsme příklad, že člověk může přežít a dokonce se naučit anglicky i přesto, že si o sobě myslí, že je ztracený případ. Přítel se poprvé začal učit anglicky ani ne rok před odjezdem do Anglie a to jen díky povinnému semestru angličtiny na vysoké škole. Já jsem se angličtinu začala učit v 5-té třídě, ale nikdy mě to moc nebavilo a tím pádem jsem v tom byla fakt špatná. Dostalo se to až do fáze, kdy mi učitelka ve třeťáku řekla, že pokud se nezlepším a nenajdu si doučování, tak se bojí, že propadnu. Maturitu z angličtiny jsem nějakým způsobem zvládla, ale s neskutečným stresem a s tím, že jsem se většinu témat naučila nazpaměť. 


Po příjezdu do Anglie jsme se oba zapsali na kurz angličtiny a spolu s tím, že jsme byli v angličtině každý den, jsme se postupně začali zlepšovat. Nejvíce rozhodně pomohlo každodenní používání angličtiny. Když pracuješ pro Brity a pořád něco řešíš v angličtině (ať už ústně, nebo přes WhatsApp), tak tu slovní zásobu a obraty získáš i kdybys nechtěla. Navíc naše rodina mluví krásnou angličtinou (používají RP = Received Pronunciation, najprestížnejšia forma angličtiny známa tiež ako “angličtina kráľovnej”), takže jim jde krásně rozumět, což učení angličtiny rozhodně pomohlo.

Mimo to jsem opravdu hodně začala poslouchat podcasty, sledovat filmy a číst knížky v angličtině. Řekla bych, že prvních pár měsíců jsme se posouvali v angličtině mílovými skoky. Teď už spíš pilujeme ten zbytek a učíme se používat nejrůznější britské výrazy :D Moje gramatika pořád není 100%, moje výslovnost není perfektní a britskou politiku bych s Angličanem taky nezvládla řešit,  ale už se cítím dost sebevědomě na to, abych vedla s Brity každodenní konverzaci.  

PS: doteď mám problém mluvit s elektrikáři a občas se musím zeptat ať něco zopakují, protože polykají polovinu slov a se zahradníkem, co pracuje pro sousedy, jsem se začala nějak rozumně bavit až minulý rok, když jsem mu konečně začala přes jeho silný akcent rozumět :D 

Okrem svojej práce veľmi krásne fotíš, fotenie s tebou bolo pre mňa vždy úžasný zážitok - prezradíš nám svoje plány vo fotografii? 

To je tak krásné slyšet! Mě se s tebou také vždycky neskutečně krásně fotilo. Největší akce, která mě tento rok čeká, je určitě fotografický workshop ve Vietnamu. Extrémně se na to těším, protože tam budou jedni z TOP fotografů, a je to zaměřené přesně na témata, kterým se chci věnovat - svatební, rodinná a párová fotografie. 

Bude to měsíc plný fotografování, úpravy fotek, zdokonalování se, vystupování z komfortní zóny, cestování, úžasných zážitků a poznávání nových lidí.
V létě bych se pak ráda vrátila zpět do Evropy, začala si nabírat klienty a ráda bych se naplno vrhla i do svatebního focení. Hodně koketuji s tím, že bych si ještě našla nějakou práci v Londýně a zaměřila se na chvíli přímo na fotografování ve městě, ale to je pro mě zatím hodně otevřené.

Čo fotíš najradšej?

Neskutečně mě baví fotit páry a rodinné focení. Zachytávat lásku a něhu je to, co mě naplňuje nejvíce a do budoucna bych se ráda ještě více zaměřila na detaily, zachycení emocí a vyprávění příběhů skrz fotku. Je to něco, co je pro mě veliká výzva, ale na to se už moc těším!

Dáš nám pár tipov fotografky na miesta, ktoré sú podľa teba v Anglicku najfotogenickejšie? 

Přijde mi, že Anglie je fotogenická úplně celá a za každým rohem je něco úžasného. O Londýně se asi ani nemusím zmiňovat, to už máš pokryté ty úplně dokonale a často čerpám inspiraci na fotogenická místa v Londýně z tvého blogu! Co se týče Anglie mimo Londýn, tak určitě pobřeží a jakékoliv útesy (Seven Sisters, Old Harry Rock, Valley of Rock v Exmooru). 

Tři roky zpět nám učaroval celý Cotswold, když kamarádi začali pracovat na jednom panském sídle (kde se mimochodem natáčel i film Holiday) přímo v jeho srdci. Jezdili jsme k nim na víkendy a při každé návštěvě jsme podnikli výlet do nějakého nedalekého městečka.  Mě osobně nejvíce učaroval Burton on the Water. Klikatící se říčka, která vede skrz centrum města a přes ní se klenou obloukové můstky je pohled, na který nikdy nezapomenu. 

Sú nejaké anglické zvyky, ktoré ste si osvojili?

Pro jistotu si brát na každou procházku holínky! :D To je asi největší ponaučení a pokaždé, když jsem to neudělala, tak se mi to vymstilo a přišla jsem zpět domů zablácená od hlavy až k patě!

Marťa stále odolává, ale mě se hrozně moc líbí jejich vánoční zvyky. Ne, že bych potřebovala strkat minci do Christmas pudding, ale Christmas crackers (papírové vánoční prskavky, ve kterých jsou po roztržení malé dárečky a papírky s vtipy) se vzdát nechci. Otřepané vtipy, papírové korunky na hlavě a zábava při otevírání je to, co mě neskutečně baví.

Druhý zvyk, který jsme si osvojili, je posílání děkovných přání. To mi přijde jako skvělý zvyk a když jsme viděli, že si posílají poděkování za každou krásnou věc, co pro ně kdo udělal (pozvání na večeři, věnování dárečku, společná dovolená atd.), tak jsme to začali praktikovat taky. 

A čo naopak na miestnom živote nikdy nepochopíš? 

Je to asi hodně specifické tady pro venkov, ale pálení všeho co hoří. Mají popelnice a sběrné dvory na všechno, co si člověk umí představit, ale stejně tady každý na zahradě pálí všechno možné. A taky to, jak si na všechno dávají čas! Zrovna dnes ráno měl přijít člověk na kontrolu bazénu. No místo rána přišel až ve dvě odpoledne. 

Vrátila by si sa niekedy žiť do Česka alebo to neplánuješ?

Určitě bych se ráda jednou do Češka vrátila. Život v Anglii miluju a neumím si představit jaké to bude, až tady odsud nadobro odejdu, protože mi tady bude chybět absolutně všechno! 

Nádherné scenérie, překrásná architektura a historie dýchající z každého kousku, kamenné zídky, domy porostlé vistarií či břečťanem, překrásné vesničky, které vypadají, jakoby vypadly z pohlednice, popíjení kafíčka v panském sídle, které patří rodině, která jej vlastní už několikátou generaci.  

To, jak tady historie stále žije - teď myslím opravdu zachovaná panská sídla, život vyšší střední třídy, která stále chodí na shootingy, která chodí do privátních londýnských klubů, která jezdí s koňmi na honitby, kde sice už chytají jen imaginární lišku, ale kde se stále ještě jezdí s obrovskou smečkou psů, kteří začnou šílet a úprkem se vydají po falešné liščí stopě následováni desítkami jezdců na koních, ovečky pasoucí se na stráních i to, jak můžete vidět měnící se barvy domečků v závislosti na oblasti, kde zrovna jste a jaký kámen se tam těží. Od úplně černých domů ve Walesu až po úplně křídové bílé a nažloutlé domy v Cotswoldu. 

Bude mi tady chybět každičký detail, ale zároveň mi rodina a kamarádi začínají chybět čím dál více a ráda bych jim byla v budoucnu alespoň o něco blíže. Zároveň se v češtině cítím jistěji a pokud se mi rozjede fotografování, tak to bude pravděpodobně v Česku. Každopádně uvidíme, jaká bude realita, možná se vrátím, zjistím, že je život v Česku těžký a uteču zpět ke koním do Anglie. Život je v tom nepředvídatelný a to jej děla tak krásný. ❤️